Jiří Kulhánek

                                            CESTA KRVE

                                                                    Cesta krve I. - Dobrák
Ocitáme se v blízké budoucnosti, kdy svět ovládá velice radikální strana zelených, nemilosrdně popravující všechny, kteří nedbají o životní prostředí, motoristy používající benzínová vozidla počínaje. Redaktor Zelených listů Maxmilián plánuje prožít pár dní svojí dovolené v dědečkově srubu hluboko v šumavských hvozdech a netuší, že to bude poslední dovolená jeho života. V době, kdy si užívá čistého vzduchu, kdy skryt v lesích vychutnává mnohaletou whiskey totiž Zemi napadají mimozemšťané a všechny živé tvory proměňují v mrtváky, jak se jim hlavní hrdina rozhodne říkat. "Životní" cíl mrtváků  je jediný - najít všechny ty, kteří přežili a roztrhat je na kusy. Víc prozrazovat nebudu, byli byste tak ochuzeni o jedinečný zážitek.

                                                                     Cesta krve II. - Cynik

Milióny zemžely při útoku mimozemšťanů či byly Cizinci odvlečeny neznámo kam, Maximilián však zkázu přežil, i když byl vlastně dobrák. Možná jen proto, že se v něm probudilo jeho druhé Já: Cynik. V okamžiku, kdy se blíží ke svému vytyčenému cíli na jihu Afriky, však zjišťuje, že existují mnohem zákeřnější protivníci, než jsou mrtváci, upíři a popelnice Cizinců. Cestu mu zkříží lidé, kteří se obratně přizpůsobili nové situaci...

                                            Mrtvák

Procházka po Cestách Krve
     Jeden kalendářní rok uběhl a na pulty se dostává další Kulhánkův opus Cesta Krve – Dobrák. Už z názvu je patrné, že tentokráte nejde o jednodílnou knihu a úvodem musím varovat: Tato kniha není pro slabší povahy a pro lidi trpící fobií z pavouků a jiného obtížného hmyzu, zvláště pak much! Na druhou stranu si ale myslím, že pan Kulhánek touto knihou hodně rozšířil řady svých fans. Román je jakousiapokalyptickou vizí budoucnosti, kdy planetu Zemi napadnou blíže nespecifikovaní mimozemšťané a stačí jim jeden den, aby si „modrou planetu“ podmanili. Lidé jsou zotročeni a stávají se z nich jakési podivné zombie. Hlavním hrdinou je kupodivu člověk, obyčejný Čech, redaktor ekologického plátku „Zelené listy“. Jmenuje se Maxmilián, ale jeho dědeček mu říkal podle svého oblíbeného starého filmu – Mad Max – což v tomto případě není vůbec zavádějící. Děj se samozřejmě odehrává v blízké budoucnosti a už na úvodních stránkách, ještě před invazí mimozemšťanů, je patrná Kulhánkova vize budoucnosti i lidstva jako takového. Opět procestujeme střední Evropu, ale zavítáme i do Afriky. Hrdina odjíždí na vytouženou dovolenou na chatu, do hustých lesů, aby se vrátil do velice pozměněného světa, který mezitím utrpěl katastrofální proměnu. Aby člověk v takto pozměněném světě přežil, musí se stát nemilosrdným vraždícím strojem s nezlomnou vůlí a neutuchající touhou po pomstě. Poprvé v této knize se setkáváme s „Tím druhým“, což je jakési hrdinovo alter ego, se kterým je schopen konverzovat, hádat se a bůhví co ještě, jako se sobě rovným. Je to takový ten vnitřní hlas, který máme všichni, ovšem v autorových rukou se stává bizardní samostatnou persónou. Pokud ovšem hrdina zůstane sám na planetě, potřebuje mít někoho k sobě. V průběhu knihy se seznámí s malým chlapcem, který taky přežil invazi, ovšem tato nepříjemná zkušenost způsobila, že chlapec nemluví. Oba (Maxmilián, chlapec a samozřejmě ten druhý – takže všichni tři) se dostanou do, ve své době, nejpřísněji střeženého vojenského skladu v Evropě, aby se zmocnili nejdokonalejšího bojového stroje, jaký bylo lidstvo schopno vytvořit. Už není čas, ani síla bojovat s mimozemšťany běžnými zbraněmi, pokud chcete porazit neznámého nepřítele, musíte vytáhnout dosud neznámou zbraň.
     Musel uběhnout další rok, aby se všichni kdo čekali na další osudy „Maxmiliánovy cesty krve“ dočkali. Druhý díl Cesta krve – Cynik je kromě dalšího boje s Cizinci i o dokončení Maxmiliánovy proměny v chladný bojový stroj. Pokud byl v prvním díle Max tím racionálněji uvažujícím a Ten druhý tím věčným šťourou a nabádačem, v druhém díle se tyto role postupně otáčejí a ten druhý, i když je podstatě nehmotný se začíná o sebe bát. Z dobráka Maxe se stal, jak jinak, Cynik. Maxmilián prochází nejen značnou proměnou psychickou, ale po stále nekončících bojích se pomalu mění i fyzicky. Ne, nezmění se v Godzilu, ale spálená hlava bez vlasů, žluté oko a dřevěná noha jsou jen některé z vnějších znaků moderního bojovníka s mimozemšťany. Potvrdí se teorie, kterou Max vymyslel, totiž že přežili pouze ti lidé, kteří v době invaze byli hluboko v lesích. No, a kde jsou největší lesy na Světě – v Africe. A tam směřuje i cesta našich hrdinů v druhém díle. Jak to všechno dopadne, Vám samozřejmě neprozradím, protože jsem mrcha, ale jisté je, že ne každý člověk, který přežil, musí být notně lidský. Cesta krve dokázala to, co Vládci strachu jen naznačili – v zemích českých se zrodil spisovatel par excellence. Navíc Jiří Kulhánek je spisovatel, pro kterého se nejvýstižněji hodí pojmenování „kultovní“. Mám tušení, že po Cestě krve je spokojena nejen čtenářská obec, ale i nakladatel.

                                           POSTAVY

Maxmilian
Hlavní hrdina,původně novinář a docela obyčejný člověk.Okolnosti z něho odělaly nemilosrdného zabijáka.Oblíbená zbraň:FN K2.