aktualizováno: 07.04.2012 10:23:10
Jiří Kulhánek
|
Ahoj Jirko, blahopřeju Ti k Ceně Akademie2. Asi kromě obligátní otázky, jak se cítíš jako vyznamenaný, se naskýtá otázka, jestli tohle dublované vítězství, přičemž jedno bylo naprosto neadekvátně v kategorii Nováček roku, nevypadá spíš jako omluva hodnotitelů typu: "Hele sorry Jirko za minule, dostaneš to teď a dvakrát"?
Vyhrát je vždycky příjemné, pokud to zrovna není soutěž o to, kdo bude sněděn první. Ani výhra v kategorii Nováček roku mi nepřipadá neadekvátní - vem si, pro kolik jen lidí jsem nový a jak je to vidět na prodejnosti. A dvojité vítězství nevnímám jako omluvu, ale spíš jako poplácání po zádech, po kterém bude následovat, že to přece jenom bylo o tom, koho sežerou nejdřív.
Pokud bych měl začít popořádku, tak se chvílemi zdá, že se chováš víceméně macešsky ke svým povídkovým textům, jako byl třeba Bleskový kretén s.r.n. z CKČ 95, Je 7. 00, pro dnešek nejvyšší čas zabít svého prvního policajta z IKARIE 4/94 nebo Instant z CKČ 94, který vyšel ve sbírkové knize MLOK 1994. Opravdu zavrhuješ díla, která jsi napsal před Vládci strachu?
Macešsky se ke svým povídkám rozhodně nechovám, protože všechno, co o nich tvrdím, je pravda. Jsou to experimenty, a snad až na Instanta ne právě dobře napsané. Ale v žádném případě je nezavrhuju - jen už nemají právo na život.
Přece jenom každá povídka má něco do sebe, něco, co se ti povedlo a něco nepovedlo. Můžeš tak trochu zhodnotit, která věc se ti v povídkách povedla, na co seš hrdý a co bys v nich teď napsal úplně jinak?
Já už si ty povídky moc nepamatuju. Radši.
No a teď na Vládce strachu. S nimi jsi razantně rozčísl pečlivě načesanou pěšinku dění v české SF a uvedl na scénu typ literatury, který by se klidně mohl jmenovat GRENADE PARADE. Co myslíš, že přinutilo lidi totálně skoupit celý náklad autora, kterému chyběli předchozí předskokani úspěšných povídek nebo mohutná Kožená kampaň?
Jedna povídka jako předskokan byla. (Nechce se mi o ní říkat, že byla úspěšná - ale když to neřeknu, řeknou, že jsem to neřekl; když řeknu, řeknou, že jsem náfuka (a to teda jsem).) Takže jeden úspěšný povídkový předskokan byl, jinak sis odpověděl sám.
Jirko, nechci si odpovídat sám, tak to řekni hezky za mě.
Hezká obálka?
Jen tak naokraj, chceš odpovědět těm rejpalům, kteří ti vytýkají všelijaké drobnosti (třeba jako I. Adamovič v recenzi na VS, že jsi kryptoskinhead)?
Kryptoskinhead nejsem, nemám baseballovou pálku. Ale rejpalové pozor, přemýšlím o motorové pile.
V hudbě se říká, že druhá deska po úspěšném debutu určuje, jestli interpret na to má. Jak z tohodle pohledu šacuješ Cestu krve? Zdála se ti úspěšnější než VS, v čem se podle tebe tyto romány hlavně liší a máš vůbec na to?
Nemám hlavně na tuhle otázku. Snad leda kdybys mi chtěl vydat nějakou desku.
Nejvíc důležitý v tomhle typu literatury (jasně slyším cvakání vystřelováků v rukách intelektuálů) je kvalitní a tuhý protivník, který se dá kosit po tisících, aniž by to nechalo na čtenářích nějakou závažnou újmu (jako Rambo má své Vietnamce, Ripleyová vetřelce, Neff dropauty a tak bych mohl pokračovat). Ve Vládcích strachu protivníci byli alchymisté a v Cestě krve vesmírní upíři + zombie. Dá dnes problém vymyslet asepticky nezávadné protivníky (nebudu se ptát na tvé budoucí předem mrtvé adepty) a co tě inspirovalo k vymyšlení protivníků ve VS a CK?
Vidíš, já jsem si vždycky myslel, že nejdůležitější je étericky průzračná drobnokresba lidského nitra, nadčasové myšlenky chvějící se na hranici samého Poznání, a hlavně Poselství Zanechané Budoucím Generacím. Ale na druhou stranu, když už se ptáš, pokud se najde dostatečně věrohodný důvod, může být vyvražděna i mateřská školka. (Výhradně v knize. V reálném světě (nebo nedejbůh ve filmu!) takový důvod neexistuje.) A co inspirovalo protivníky mých hrdinů? Ani ti nevím - prostě přišli. Přišli, aby zemřeli. Na okraj: mrtvák není zombie, proto je to mrtvák. Jinak bych oblíbené a osvědčené slovo nikdy neměnil.
Stejně jsi mi opět bravurně sesedl z lopaty. Tím co tě inspirovalo k vymyšlení protivníků ve VS a CK jsem myslel, jestli bys nám nemohl říct, jak u tebe probíhá - slovy páně Jeffa - myšlenkové pnutí před napsáním románu. Jako třeba: "Viděl jsem Den nezávislosti. To dokážu napsat stokrát líp." (Já vím, že se to s CK časově nekryje, ale pro názornost to stačí.)
Skvělá otázka. Teď už mi nikdo neodpáře, že jsem CK psal podle Dne nezávislosti (NEPSAL, a navíc se mi ten film srdečně nelíbí). Vládce jsem vymyslel v autě. Myšlenka byla náhlá a následující: proč by jednou upír nemohl být hodný, roztomilý a veskrze sympatický? A když jsem večer zapínal počítač, než se nabootoval, napadlo mne to nejlepší, co mne zatím vůbec kdy napadlo - jméno Slizoun Salazar.
To? Veškeré vstupy k Vládcům. A neměl bys nějaký dostatečně věrohodný důvod, proč vyhladit mateřskou školku?
Měl. Ale neřeknu.
Co nejspíš všechny čtenáře nejvíc drtí je, že tě prakticky vůbec neznají. Můžeš se krátce zmínit, jak vlastně píšeš, čím se odreagováváš, co při psaní posloucháš za hudbu, které filmy, knihy, autory a tak máš nejradši, jestli pozorně sleduješ nějaký seriál nebo sitcom; a které pasáže jsi z nich použil (je třeba oblíkací scéna v závěru CK opsaná z Komanda?
Při psaní poslouchám zásadně hudbu ostrou (Dead Kennedys například). Filmy se mi líbí od Forresta Gumpa po Braindead. Knihy poslední dobou moc nečtu, přestože je stále kupuju. Kinga například. A českou SF+F. Na televizi se dívám co možná nejméně, snad jen Akta X si nechám ujít málokdy, taky S.O.S. bývá dost fajn a dokumenťáky na dvojce mám asi nejraději. Oblíkací scéna ze závěru CK je Komandem (oblíbený to film) inspirována zcela rozhodně. Vždycky mi - přestože je tak efektní - připadala dost směšná. Na co sebou vláčet půl metráku železa, když stejně můžeš pálit jen ze dvou bouchaček naráz? Ještě k inspiraci (vykrádačkám), protože k nim tvůj dotaz zřetelně směřuje (a samozřejmě mi neušel vyzmizíkovaný řádek u předminulé otázky): Když mi bylo asi patnáct, mé nejoblíbenější filmy byly druhý díl Mad Maxe a Romerův Dawn of the Dead. Tehdy jsem se na ně díval tak obden. Z těchto filmů jednoznačně vychází Cesta Krve a také jsem je tam oba citoval.
Dead Kennedys - no, je to na tvých románech dost znát. To ale znamená, že jsi, podobně jako JWP, vyrůstal na punku, tedy číra, řetězy, spaní po kanálech a tak?
Pravda, jednou, za hlubokého mládí, jsem měl vyholené půl hlavy, nosil kanady a tvářil se drsně. To drsně mi vydrželo asi týden, vlasy dorůstaly déle, obliba punkové hudby zůstala dodnes.
Co říkáš české SF+F (kterou jak říkáš sleduješ)? Je něco, co tě dost zaujalo, u čeho sis řekl, že bys to chtěl takhle skvěle napsat, co tě dopálilo?
Jistě chápeš, že na tohle si nemohu dovolit odpovědět.
Ne. Vždycky se za každým úspěšným počinem vyrojí houf xeroxářů, kteří produkt zblajzli a pak trousili nepodařené kopie. Máš nějaké zprávy, že se za tebou tahle smečka valí, nebo se cítíš jako osamělý sprinter lámající rekordy?
Nech. Ať každý píše, co chce. Jak se jako Kulhánek můžu cítit jako sprinter?
No, želva taky nepředhonila zajíce. Nejvíc mě zajímá, co se právě teď děje na tvém papíře doma? Vím, že máš zásadu, nic neprozrazovat, ale můžeš alespoň něco naznačit? Kolik máš napsáno stran, kolik asi procent z nového románu tvoří, kdy bude dopsaný a kdy si ho budeme moci přečíst, kdo bude hlavním hrdinou - prostě cokoliv?
Naznačit? Jsem kolem strany pět set něco. To ale neznamená, že toho kolem strany pět set něco deset nenechám. Třeba. Takže ta kniha zatím neexistuje, takže ani řeči o ní nemají smysl.
Jasně, nic z tebe nevypáčím. Tudíž chceš říct něco bez konkrétní otázky?
Proč ses nezeptal na oblíbenou barvu? A jídlo? To už celkem umím.
Pokud nejíš děti... To mě tak nějak vrací k těm dékáčkům. Kam jedeš na prázdniny (viděl bys je spíš jako ´Holiday in Cambodia´ nebo ´Viva Las Vegas´)?
One-Way Ticket to Pluto. Nebo ještě spíš Ticket to Shit.
Aha. Na závěr poslední kontrolní otázka. Co tě v poslední době nejvíc vzalo?
Pulp Fiction. Pravděpodobný život na Marsu. Knihy Michala Viewegha. Irský krém. CREW.
Díky za rozhovor.
Jiřího Kulhánka se ptal David Horák, duben 1996 |
