Jiří Kulhánek | Rozhovor 1997

Na letošním veletrhu Svět knihy (1997), který proběhl v pražském Veletržním paláci na Výstavišti, získal první díl románu Cesta krve ocenění za nejlepśí českou sci-fi kníźku. Druhý díl se před nedávnem dostal na první místo v řebříčku časopisu Ikarie, který srovnává poćet prodaných výtisků všech vědeckofantastických knížek v České republice. A nutno podotknout, že celý náklad knihy Vládci strachu z roku 1995 byl během několika týdnů neznadějně rozebrán.

Autorem těchto knih a několika dalśích povídek (z nichž ta vůbec první otištěná hned získala v Ikarii ocenění jako druhá nejlepší povídka roku 1994) je Jiří Kulhánek. Jméno úplné nové a neznámé. Kritiky pějící chválů ze všech stran ale dávají tušit, že se na české literární scéné objevil autor, kterého nesmíme přehlížet. ba právé naopak.

Na domluvený sraz dorazil o něco později, protože tramvajová trať byla zase jednou opravována (jak už to tak v Praze chodí). Pohodlně jsme se usadili v příjemném prostředí jedné pražské kavárny, objednali si pití a začali si povídat.

Ve většině knížek, který jsem kdy četl, se objevuje jedna stránka, na který se čtenář může dozvědět něco o jejím autorovi. Ani v jedný z tvých knih jsem ale nic podobného nenašel. Můžeš mi teda prozradit něco o sobě?

No co tak můžu o sobě říct. Je mi devětadvacet, jsem svobodnej a mám za sebou průmyslovku. Pochádzím z Harrachova, kde jsem žil do svých třiadvaceti let. Od tý doby bydlím v Praze.

K dalším podrobnostem se pak dostaneme, pojďme teď k tvojí první knížce Vládci strachu. Máš tušení, kolik výtisků se prodalo?

Celej náklad, ale žádný velký číslo to teda není, pět tisíc.

Je to první dlouhá věc, kterou jsi napsal?

Před Vládcema jsem už napsal jednu knížku, ale ta je mizerná. Sice jí chtěli otisknout, ale já jsem to pak zrušil, protoźe fakt není dobrá. Takže ty Vládci jsou první knížka, která jsem chtěl, aby vyšla.

Jak dlouho vznikala?

Psal jsem jí, takový neuvěřitelný číslo, osmadvacet dni, v jednom kuse.

Ten námět v tobě zrál dlouho nebo to byl nějakej momentální impuls? A psal si to tím, že si vědel, jak to dopadne nebo si pokračoval vždycky tak, jak tě napadlo?

Já nikdy nevím jak to dopadne, to pak není zábava. Prostě okamźitej nápad a psal jsem to jak mi to šlo pod ruku.

Obchádzel jsi s Vůádcema víc nakladatelství nebo ti u United Fans hned trhali ruce?

Ne to netrhali. Poslal jsem jí do Talpressu (vydavatelství známé především vydávaním sérií kníźek od Terryho Pratcheta, spoluprací s Pařeništěm), tam mi jí vrátili s tím, že vydávajjenom zahraniční knihy a napsali mi, ať to zkusím tady v tom nakladatelství, v United Fans, v mém oblíbeném nakladatelství (úsměv) a tam mi to vzali hnedka a dobrý, no.

Já jsem se o tý knížce dozvědel z recenze nadepsaný Náŕez jako kráva, která se objevila v časopise XXXXX (troška cenzury nezaškodí) a byla plná chvály, což je určitě velmi příjemný. Máš už zkušenoti s nějakejma zápornejma kritikama?

Napsaný zatím ne, soukromně mi vžtycky někdo říká že tohle nefunguje nebo tohle by mělo bejt nějak jinak, ale jinak ne.

Na počátku tohohle roku se objevila na pultech dvojdílná Cesta krve, co můžeš říct o ní? Vznikala asi podobné jako Vládci, co?

Úplně stejně. Akorát je dvakrát tak dlouhá, takže mi to trvalo trochu dýl. Už to nebylo tak spontánní, jako ty Vládci strachu, měl jsem s tím chvílema trochu starosti. Psal jsem to asi dva a půl měsíce, jednou jsem to musel i přerušit, nějak mě to štvalo.

Na jak dlouho si to přerušil?

Asi na pět dní. není to zase tak dlouho, ale dřív jsem to prostě nedělal, dřív jsem k tomu třikrát denně sednul na dvě a půl hodiny a bez problémů, teďka jsem s tím prostě trośku problémy měl.

Cesta krve je dvojdílná. To byl tvůj záměr, aby to vyšlo jako dva díly, nebo tak rozhodlo nakladatelství?

Bylo to psaný jako jedna kniha a rozdělený to je v nakladatelství. Oddělil jsem to já, ale na žádost nakladatelství, přidal jsem tam ten úvod na začátku druhýho dílu.

Občas se ve svých knihách pouštíš do různejch, dost detailních, popisů věcí, se kterýma se normální člověk nesetká. Vzpomínám si na jednu pasáž, v níž si hlavní hrdina sám amputuje nohu, ve který je poměrně porobnej popis šlach a svalů. To si psal tak, jak si myslíš že to tam vypadá nebo sis hledal někde informace?

Kouknul jsem do anatomie, své oblíbené knihy a zjistil jsem, jak to tam asi vypadá, ale jestli je to po odborný stránce opravdu dobře, fakt nevím. Shodou okolností mám kamaráda, kterej přišel o nohu, takže vím, jak se tam musí přešít maso a jaký jsou pocity, takže ty jsou docela autentický. Jinak někdy chodím do knihovny, čtu nějaký věci, někdy to jinak nejde, ale teďka konkrétně si nevzpomenu. Furt mi někdo vytýká, že je něco špatně, zvlášť ohledně zbraní a těhle věcí, ve kterejch já se teda absolutně nevyznám, takže si to vymejšlím. Pořád mě za to někdo proklíná.

Existuje něco z toho, co jsi napsal a co pak bylo otištěno, co bys napsal jinak?

Já to už potom zásadně po sobě nečtu. Zatím je to moc krátká doba, jenom vím, že ty první povídky, co jsem psal, ty jsou mizerný. Mně ještě vyšla knížka povídek, takovej sešitek, kdysi dřív, ale ty jsou opravdu mizerný. To bych udělal jinak, ano, nevydal bych to.

Co tvoje plány do budoucna?

Píšu knihu, kterou bych měl odevzdat do konce srpna, snad...

To znamená, když ji odevzdáš v srpnu, tak si jí budeme moct přečíst kdy?

Když ji odevzdám a když ji vemou, což je základní podmínka, že jo, tak by mohla jít do knihkupectví v prosinci.

Když jsme u toho, co se s knížkou po tom co jí odevzdáš děje?

Nejdřív projde lektorským posouzením v nakladatelství, všichni si to přečtou a rozhodnou, že se vydá. To mně řeknou, já z toho mám obrovskou radost, a pak začne ta nejhorší práce, což jsou korektury. Nejdřív to přečte profesionální korektor, pak to čtu já a takhle si to několikrát měníme a furt se to opravuje. Já tam chytám nějaký ty slohový chyby, on pravopisný, je to fakt hrozný, to je na tom to nejtěžší. Sedíš u toho strašně dlouho, protože víc jak třicet stránek při korekturách za tři hodiny nepřečteš, takže oči jsou vyničený, všechno jde do pryč, protože se na to musíš úplně strašně soustředit. Pak už, když to jde do tiskárny, tak je to jenom radost.

Vraťme se k té připravované knížce. Můžeš prozradit, jak bude zhruba dlouhá a o čem bude?

Dlouhá bude. Zatím jsem na straně pět set a vůbec nevím, jak to skončí. A o tom o čem je, nechci vypadat nějak nepřátelsky, ale já o tom nesmím mluvit. Jak by se o tom promluvilo, tak by se néco ztratilo a pak už bych nebyl schopnej o tom psát.

Je to každopádně ten samý žanr?

Je to to samý, já nic jinýho prostě neumím (úsmév).

Teď se tedy živíš výhradně psaním

Mám uzavřenou smlouvu s nakladatelstvím ještě na tři knihy, takže se tím v podstatě živím.

Nemáš v úmyslu vyzkoušet třeba taky něco novýho, například změnit žánr?

Určitě bych někdy chtěl zkusit jinej žánr, samozřejmě. Táhne mě to k nějakýmu obecnýmu thrilleru, já nic jinýho prostě...(úsměv). Vyměníš propriety, nebudou tam upíři a takovýhle věci, ale budou tam normální lidi.

Neměl bys chuť napsat někdy filmovej scénař? Z toho, co jsem četl v tvých knížkách, si myslím, že jestli je někdo schopnej tady v Čechách napsat scénař k nějakýmu "pořádně tvrdýho" filmu, tak jedině ty.

To víš že jo, samozřejmě bych to zkusil. Už jsem se o to začal dokonce zajímat, jak na scenáře. Jak jsem se tak bavil s lidma, který do filmu dělaj, tak říkaj, že v Čechách není režisér, kterej by byl schopen něco takovýho "pořádně tvrdýho" natočit.

Pojďme se přesunout trošku někam jinam. Při každém rozhovoru pokládám krátký otázky na oblíbený věci v životě a vyžaduju stručný a hlavně co nejrychlejší odpovědi. Ušetřenej nebudeš ani ty, takže začneme oblíbeným jídlem.

Čína. Téměř jakákoli.

Oblíbený nápoj?

Mattonka (významně ukazuje na láhev před sebou), pivo, víno, whiskey a čaj..

Oblíbená barva?

Modrá.

Co oblíbená část roku?

Podzim.

S tím možná trochu souvisí taky oblíbený oblečení.

Oblíbený oblečení? To snad ani nemám. Džíny a boty. A košile (úsměv- tak je zoziž právě oblečen).

Co takhle oblíbená lidská vlastnost?

Nesnáším závist a oblíbená vlastnost...snad všechny ty ostatní, nemám vyhraněnou oblíbenou vlastnost.

Oblíbená osobnost?

Tak to je teďka dost těžký. Třeba v knihách je to Stephen King, ve filmu Qentin Tarantino a o český politice bych se teďka moc nezmiňoval (přesto nutno podotknout že jsou čeští politici v pěkné společnosti :-).

Tím jsi mi zároveň už trošku odpověděl na další dvě otázky, týkajíci se oblíbený knížky a filmu.

Oblíbenej film? Teď z poslední doby Pulp Fiction. Co se týče knížek, mně se strašně dlouho už nic nelíbilo, opravdu. Prostě kingovky.

Máš nějaký oblíbený zvíře?

Já mám zvířata docela rád, ale nerad se o ně starám, takže doma žádný nemám.

Jak jsi na tom s jazykama?

Jazyky, bohužel, bohužel neumím. Angličtinu na úrovni čtení manuálu k počítači, němčinu jakž takž taky, ale mluvit neumím vůbec.

Následuje obligátní otázka- jaký jsou tvý záliby, čemu se věnuješ ve volném čase?

Já jsem vášnivý motocylkista, jezdím na motorce.

Jakou máš motorku?

Mám Suzuki Enduro DR650, takový trošku starší ale mám to hrzně rád. A hodně čtu, že jo. Jinak nějaký vyhraněný záliby nemám.

Přemýšlel jsi někdy o tom, co bys dělal kdyby ses neživil psaním?

Já člověče, já jsem snad úplně od malička, teď když o tom přemýšlím zpětně si to možná jenom namlouvám, chtěl vžycky psát. A to, co bylo, jsem bral jenom jako takový mezi tim. Ale že bych chtěl dělat něco jinýho...to bych nechtěl. Chci psát protože mně to baví a líbí se mi to.

Máš nějaký zkušenosti s drogama a jinejma závislostma?

S drogama mám zkušenost jedinou, kouřil jsem, to mi bylo asi šestnáct, půl marihuanový cigarety, a nevěděl jsem že je marihuanová. Bylo mi z toho strašně zle, takže od tý doby jinak nic. I cigaret jsem se zbavil. Začal jsem kouřit poměrně brzo, ve třinácti a ve třiadvaceti jsem toho nechal.